Tomáš
První službou, kterou Tomáš navštěvoval, bylo Centrum denních služeb. Když přišel do Diakonie, byl velmi ostýchavý a tichý. Přicházel sám, bez doprovodu. Vždy mu chvíli trvalo, než se odvážil vejít dovnitř. Dlouhou dobu trvalo, než s námi začal mluvit.
Tomáš byl vždy velmi ochotný a zapojoval se téměř do všech aktivit. Pomáhal při stěhování a nosil zboží v keramické dílně, jezdíval s údržbářem na opravy (například do Domova pro rodiče s dětmi nebo Terezína). Byl v našem kolektivu rád.
Tomáš to neměl v životě lehké, s rodiči a mladším bráškou bydleli nějakou dobu na ubytovně. Někdy se stalo, že neměl svačinu nebo mu chyběli peníze na zaplacení služby v Centru denních služeb. A tak jsme Tomášovi nabídli zaměstnání v našich Chráněných dílnách. Tomáš začal pracovat jako úklidový terénní pracovník. Tomášovi jsme zařídili městského pracovníka, který mu pomohl s jeho finanční situací. Společným úsilím se podařilo vyřešit jeho finanční tíseň.
A jak se dařilo Tomášovi v práci? No, dařilo! Práce se nikdy nebál. Když už měl práci, začali jsme s Tomášem mluvit o Chráněném bydlení. To si nejprve vyzkoušel na týden. Týden uplynul a Tomáš se rozhodl, že by do Chráněného bydlení opravdu chtěl. Při stěhování zazněla věta, kterou si pamatujeme dodnes: „A teď si budu žít jako král!“.
Dnes Tomáš pracuje stále v Diakonii, ale už nebydlí v Chráněném bydlení. Jak čas plynul, Tomáš se stále víc osamostatňoval, našel si přátele, naučil se vařit a postarat se o domácnost. Přestěhoval se do vlastní garsonky a začal využívat služby Podpora samostatného bydlení. Zažil vztahy, propady, pády a také nové starty... Má rodinu, se kterou je v pravidelném kontaktu. Tomášova sestra se stala jeho opatrovnicí, je také hrdým strýčkem.
